Kniha od Anny Tvrzníkové Melenové
Když mi odcházíš
Maminčina vážná diagnóza rozdělila můj život na „před“ a „po“. Náš příběh jsem napsala pro všechny, kdo milují, doprovázejí, ztrácejí a učí se žít dál. Na to, co prožíváte, nejste sami.
„Kniha je vzácným svědectvím o jednom z nejbolestivějších lidských okamžiků – loučení s maminkou – zpracovaným s takovou něhou a upřímností, že jsem měl možnost cítit každou stránku na vlastní kůži. Příběh je autentický až na dřeň, bez příkras a sentimentality, a právě proto zasahuje tam, kde to opravdu bolí i hřeje zároveň. Annie otevírá téma, které většina z nás odkládá na „někdy jindy”, a přitom nás všechny čeká – a dělá to způsobem, který pomáhá, léčí a připomíná, že v tom nejsme sami.“
Matěj Kůs
Zdravotnický záchranář, ASČR
Kniha, kterou bych tehdy potřebovala
Příběh je o bolesti a pocitu bezmoci, ale také o nesmírné vděčnosti, smíchu a o hledání síly jít dál. Někdy znenadání musíme čelit tomu, na co nás nikdo nepřipravil. Stalo se to i mně. Svou milovanou maminku jsem doprovázela na její cestě s nemocí až do konce.
Potřebovala jsem o tom napsat, abych si to celé zpracovala a abych sdílela svoje prožitky s těmi, kteří procházejí stejnou zkušeností.
Knihu vydávám nejprve v tištěné podobě. Je pro mě důležité, abyste ji mohli fyzicky držet v ruce, cítit vůni papíru, podtrhávat si klíčové myšlenky a pracovat s ní jako se sešitem a tichým průvodcem, který vás nenechá osamělé.
Pro koho kniha je
Maják v mlze pro ty, kteří doprovázejí.
Budíček pro ty, kteří na sebe zapomínají.
V knize píšu bez filtru o svých krizích, obrovských pochybnostech i vyčerpání. Dočtete se také o zářivých momentech lásky, radosti a vděčnosti. A hlavně o tom, že tahle emocionální houpačka je při náročné péči úplně v pořádku.
komu kniha může pomoct?
Vám, kteří pečujete a doprovázíte
Pokud v tuto chvíli držíte někoho blízkého za ruku a nevíte si rady, co si s tím vším počít. Kniha pro vás bude ujištěním: všechno, co přichází – naděje, vztek, strach i smích – je naprosto přirozené. Nejste v tom sami. Zároveň vám přinese užitečné tipy, jak toto těžké období zvládnout alespoň o něco snáz.
Vám, kteří jste čerstvě prošli ztrátou:
Období truchlení přináší hluboké propady a někdy i bezradnost nebo vztek a zlost. Zažila jsem to a trvalo to déle, než jsem čekala. Moje kniha může být průvodcem pro tento čas a prostorem pro uzdravení vašich ran a pochybností.
Vám, kteří stále odkládáte svůj život na „až“:
Pro všechny, kdo sami sebe dáváte na poslední místo. Kniha je jemným, ale důrazným vzkazem mé maminky i mě samotné: Žijte dnes. Jediné, co máme, je přítomnost. Nečekejte, až vás zastaví nemoc.
Uvnitř knihy
Tři části jedné cesty
Provázení vážně nemocných nekončí jejich odchodem. Po ztrátě přichází období truchlení a nutnost vyrovnat se s novou situací, i tím je potřeba projít. Kniha je rozdělená do několika částí – provázení, ztráta a truchlení, doporučení pro pečující osoby i pro každodenní život, který pokračuje dál.
ČÁST I: Kolik smíchu, tolik slz
První část knihy začíná okamžikem maminčiny diagnózy a končí jejím posledním vydechnutím u nás doma. Popisuje těžké i nečekaně krásné společné chvíle, kdy skrze slzy prosvítal osvobozující humor.
ČÁST II: Když se rodí nové já
Závod skončil, stojím na místě a najednou kolem zůstává jen ticho a prázdno. V druhé části knihy se s vámi dělím o to, čím jsem procházela v průběhu dvou let po maminčině odchodu – o období bolestného truchlení, kdy se střídají všemožné emoce. Chtěla jsem, abyste viděli, jak důležité je bolest prožít, nestydět se vyhledat pomoc a jak se postupně z trosek rodí nové já.
ČÁST III: Dělám si pohodu
Moji nejtěžší životní roli mi pomohly ustát principy, které shrnuji ve třetí kapitole knihy. Čtrnáct konkrétních doporučení pro vnitřní pohodu můžete kdykoliv vzít a začít používat, a to i v roli právě pečujících. Učí nás žít tady a teď, nečekat a neodkládat život na potom. Soustředí se také na téma přijímat to, co nemůžeme změnit.
ČÁST IV. Na těžké chvíle nemusíte být sami
V roli pečujících potřebujeme pomoc, podporu a ulehčení náročné situace. Často se cítíme sami, ztracení v chaosu emocí, informací a administrativy a chybí nám kapacita cokoli hledat a zjišťovat. Proto jsem do knihy zařadila i několik zajímavých kontaktů, na které se můžete obrátit.
Požádala jsem Lindu Havlíček Skarlandtovou, členku paliativního týmu Thomayerova nemocnice v Praze, o shrnutí užitečných informací o paliativní péči, které naleznete v závěru knihy. Linda je navíc manažerkou Sanitky splněných přání ASČR.
Co říkají první čtenáři
„Teprve když je člověk konfrontován s nevyhnutelností smrti, pozná, zda navzdory svým pochybnostem má dostatek odvahy jí čelit přímo. Anna nám s naprostou zranitelností ukazuje, že být člověkem, který zblízka prožívá odchod milované osoby, neznamená cítit jen hluboký smutek, ale i zmatek, rozčílení, bezradnost nebo výčitky. Zároveň sledujeme, jak umírají staré části osobnosti autorky, aby daly prostor těm novým: odpuštění, vděčnosti a konečně přijetí. Pozvolna se odevzdává osudu, a my tak spatřujeme krutost i krásu koloběhu života. Kniha zdůrazňuje pomíjivost okamžiku stejně jako jeho zdánlivou nekonečnost – že není kam spěchat, že ten zázrak je přímo před námi, pokud jsme ochotni jej vidět, a že to celé je dar.“
Michael Postulka
Co říkají první čtenáři
„Při čtení jsem občas těžko popadala dech a plakala. Bylo to bolestivé, ale zároveň úlevné. Jindy jsem knihu odložila a zavolala mamince. A pak byly chvíle, kdy se ve mně rozlilo teplo a víra, že to zvládneme. Kniha nabízí otevřené a silné svědectví o zkušenosti, která bolí, ale v podání autorky je zároveň laskavá, opravdová i úlevná. Myslím, že je to kniha pro všechny, kteří něčím podobným procházejí nebo tím už prošli – ale také pro jejich blízké. Děkuji za odvahu sdílet osobní zkušenost. Věřím, že může být oporou mnoha lidem, kteří právě teď hledají slova pro to, co žijí. Děkuji, Annie.“
Michaela Dočekalová
„V naší společnosti je téma umírání a smrti stále tabuizováno, přitom nás to čeká všechny. Je to něco, co se řeší pod pokličkou, v tichosti, doma. Tahle knížka se mě dotkla víc, než jsem možná čekala. Četla jsem ji už jako člověk, který má vlastní zkušenost s odchodem blízké osoby a který právě prožívá další těžké období spojené s nemocí. Je napsaná velmi citlivě, upřímně a bez příkras, a přesto v ní není jen smutek – je v ní také láska, blízkost, naděje a pochopení toho, co člověk během nemoci a loučení prožívá. Věřím, že může být oporou každému, kdo se právě snaží vyrovnat s nemocí a odchodem někoho, koho miluje. Víc takových knih a více otevřené debaty o tomto tématu.“
Petra Binderová