Zažili jste někdy období, které na vás vytvářelo nesnesitelný tlak? Máte zkušenosti s tím, co to jsou tzv. panické ataky? Já ano. Plíživě přicházejí ve chvíli, kdy se dostáváme relativně do klidu (např. večer před spaním) a vyvolávají pocit, že umíráme. Děsivě zrychlený tlukot srdce cítíme až v krku, ledový pot se střídá s vlnami horka, slabost, někdy i třes v rukách a úzkost.
Panické ataky přicházejí často v těžkých životních etapách, kdy na nás stres tlačí dlouho a příliš silně. Pokud to, co prožíváme, neventilujeme a držíme to v sobě, ještě se zhoršují. Pro mě bylo tzv. „spouštěčem“ období před cca 16 lety. Nežila jsem šťastně. Nefunkční vztah, práce, která mě nenaplňovala, nestabilní finanční situace. Panické ataky přicházely pravidelně večer, co večer. Jenže já tehdy nevěděla, co se mi to děje. Postupem času jsem se děsila každého západu slunce a toho, že šli všichni spát. Věděla jsem, že se blíží další dlouhá noc a taky moje živá noční můra, na kterou jsem zůstala sama.
Vzpomínám si, jak jsem jednou v noci ležela a naměřila si 180 tepů za minutu. Přidala se k tomu arytmie. Byla to chvíle, kdy jsem vnitřní boj se sebou už nevydržela a nechala se odvézt do nemocnice na pohotovost. Tam mi lékař po vyšetření sdělil, že kromě vrozené vady srdce, o které vím a která tyto potíže nevyvolala, mi nic víc není.
Jste úplně zdravá. Příště, až se vám to zase stane, jděte rovnou vedle na psychiatrii.
Nutil mě vyběhnout schody na chodbě, aby mi dokázal, že neumřu. Dal mi do ruky Diazepam a rozloučil se se mnou. Jeho výrok o psychiatrii mi vrazil velkou pomyslnou facku, kterou jsem tenkrát potřebovala dostat, abych se probrala a uvědomila si, že takhle dál žít nechci. Hned ráno jsem začala hledat informace o tom, co se mi děje a zaměřila jsem se na faktory, které mi způsobovaly největší stres.
Musela jsem se rozhodnout mezi tím, zda v životě něco změním anebo mě to, jak žiju, zničí.
Proč o tom píšu?
Protože znám mnoho lidí, kteří trpí stejnými potížemi a nevěděli, že jde o panické ataky, tak jako já na začátku. Může vás to potkat v době, kdy se vyrovnáváte s umíráním či ztrátou někoho blízkého, setrváváte v nevyhovujícím vztahu nebo jste pracovně pod tlakem. Rad a doporučení, co s tím, najdete mnoho. Určitě doporučuji navštívit odborníka, pokud vás to trápí dlouhodobě.
Teď se s vámi chci podělit o jeden tip, který mně osobně pomohl zkrotit zvíře jménem panické ataky a dostat je pod kontrolu v akutní fázi. Tato věc pomohla nejen mně, ale i dalším lidem, kterým jsem ji doporučila.
Trpíte-li panickými atakami či úzkostí, špatně spíte nebo vás tíží každodenní stres, pište si tzv. zvracecí deníček. Kupte si sešit nebo blok, který́ bude jen pro tyto účely, a po každém dni si večer sedněte a vypište se ze všeho, co ve vás negativně zůstalo. Můžete touto cestou ventilovat emoce denně nebo jen ve chvílích, kdy nemůžete spát, cítíte se špatně anebo právě při bušení srdce. Zaměříte-li se na psaní, už to vám pomůže odvést alespoň částečně pozornost od toho, co se vám děje. Ráda používám výraz „vyzvracet své pocity na papír“, před lety mě k tomuto názvu přivedl můj kamarád, kterému jsem to doporučila také.
Všechno, co v sobě držíme a nikomu neříkáme, nás obrovsky zatěžuje.
Negativní prožitky, křivdy, nadávky, smutek, vztek, pochybnosti, starosti, strach… pište tam všechno a BEZ CENZURY. Tohle je místo, kam patří klidně i silnější výrazy. Napište dopis těm, se kterými si vnitřně potřebujete něco vyříkat a nejde to z očí do očí. Přeneste na papír všechno, co máte v sobě. Vzpomínám si, jak jsem si na to tehdy koupila blok se zámečkem a schovávala jsem si ho v šatníku. Nikdy v životě jsem nebyla sprostá tak, jako právě v tom deníku. Je fajn, že se nedostal do ruky nikomu jinému. :-)))
Co je podstatné? Nikdy se nevracejte k tomu, co jste tam napsali, nikdy to po sobě nečtěte a až blok dopíšete, spalte ho.
Vzpomínám si živě, jak jsem během přicházející ataky poprvé začala psát, poměrně rychle se bušení srdce začalo uklidňovat a já usnula jako miminko.
Díky téhle technice jsem postupně začala mít pod kontrolou to, jak se cítím a zároveň jsem mohla začít uskutečňovat změny v životě, které byly zapotřebí, abych se hnula z místa. Je potřeba totiž řešit nejen následky stresu, ale hlavně příčiny. A tak jsem už roky bez atak. Trápí-li vás podobné nepříjemnosti, začněte psát.
