Všichni už šli spát a já mám teď konečně čas na:
- sebe,
- dodělání pracovních restů,
- rozpracování nápadů a myšlenek,
- pár dílů svého oblíbeného seriálu,
- přečtení zpráv z domova a ze světa,
- svou oblíbenou hru,
- ….
Poznáváte se v tom? Když všechno kolem utichne a my bychom se měli po dalším náročném dni taky dostat do postele, spánek je to poslední, co se nám chce, nezávisle na tom, jak unavení se cítíme.
Ta pozdní večerní doba je totiž svým způsobem magická. Najednou je všude ticho a klid, nemůžou nás rušit pracovní telefonáty a přibývat další úkoly do To-Do listu. Rodina už taky spí, takže se naskýtá prostor jen a jen pro nás a nikdo nám to nebude vyčítat. Využíváme ho pro nerušenou práci, ale mnohým z nás tohle zpomalení uvolní kapacitu myšlenek na příval nových nápadů či připomínek typu: „Tohle ještě musíš dodělat, nezapomeň na…“.
Tzv. Spánkovou prokrastinaci však velmi dobře znají i rodiče malých dětí. Přes den plně věnují pozornost dětem a každodenním povinnostem a večer přichází čas na sebe. Můžeme si konečně sednout, dopřát si činnosti, na které jsme přes den neměli čas (pokud zrovna neuklízíme a nechystáme věci na další den).
Někteří z nás si na „vyčištění hlavy“ pustí oblíbený seriál a kolem půlnoci pak řeší dilema, zda ještě zvládnou jeden díl navíc. Byla by škoda to vypnout, když je to tak napínavé a těch 45 minut navíc už se nezblázní. 🙂
Je vlastně jedno, z jakého důvodu to děláme. Důležité je, co nám to způsobuje v dlouhodobém horizontu a kam to vede.
Dnes už není novinkou, že důležitější, než KOLIK HODIN spím, je KDY JDU spát. V našem těle totiž probíhají nejrůznější regenerační procesy a pokud se nám podaří jít spát cca 2 hodiny před půlnocí, ráno se probudíme v daleko lepší formě, než když půjdeme spát o půlnoci a naspíme třeba i 8 hodin. Dlouhodobá spánková prokrastinace vede k tomu, že si vypěstujeme problémy s usínáním.
Jak se cítíme, když to tak dlouhodobě děláme?
- Celodenní nedostatek energie a pocit únavy,
- Nesoustředěnost a roztěkanost,
- Podrážděnost a přecitlivělost kvůli banalitám,
- Vyšší chybovost,
- Pocity celkové nespokojenosti či úzkosti,
- Zapomínání, které vede k nespolehlivosti.
Odkládání spánku a s tím spojený nezdravý životní styl má velmi negativní vliv na naše zdraví. Rozkolísané hormony, např. melatonin (hormon spánku) či serotonin (hormon štěstí), začnou ovlivňovat další procesy v těle. Usínání včas se pak může stát nemožné bez léků na spaní a pocit pohody začneme „boostovat“ antidepresivy. Vystavujeme se riziku srdečních příhod, curkovky, snížené imunity atd.
Jak tedy na to?
Nejprve si udělejte analýzu toho, jaké nejčastější důvody vás vedou k odkládání spánku.
Jde o práci?
Udělejte si inventuru pracovního života, omrkněte, co děláte zbytečně ze setrvačnosti, co můžete delegovat, co má a nemá smysl.
Jde o čas na sebe?
Vytvořte si návyk během dne pravidelně alespoň krátší časové úseky věnovat sobě.
Přichází vám múza a nápady?
Mějte u sebe diktafon nebo zápisník (i u postele) a vše si zaznamenávejte, abyste uvolnili hlavu.
Nepodceňujme moc spánku. Je to jedna z věcí, která nic nestojí a dá se změnit. Tohle pro sebe můžete udělat.
Je to vaše téma a nevíte, jak to u sebe konkrétně uchopit? Ráda vám s tím pomůžu.
